pátek 12. října 2012

Všední či nevšední situace ?????

Mé milé.
Asi před měsícem jsem dala do čistírny peří vyčistit starou péřovou deku a tři malé, staré péřové polštářky, aby mi zhotovili polštářky nové. Paní prodavačka mi řekla, že z tohoto množství peří, po vyčištění, budou tak 3 až 4 polštářky o velikosti 40x40 cm. Cena, tak, kolem sedmi stovek.
Dlouho jsem pro ně nešla, ač byly hotovy za 14 dní. Bylo to nemálo peněz za jejich výrobu a ještě jsem si říkala - no, celá tato transakce má stát asi tisícovku - podle telefonátu prodavačky - hm, tak to je za 3-4 polštářky ve velikosti 40x40 docela dost. To se pani prodavačka někde sekla......
No aspoň mi ubylo staré peří, se kterým jsem nevěděla "co" a sama přendávat peří ze starého sypku do nového. Tak to nešlo! Jojo, zkusila jsem to, na dvorečku, ale během 5 minut jsem byla jako angorák a se začínajícím astmatickým záchvatem. Tak jsem vše nastrkala do krabice a donesla do čistírny peří.

Vnučka se mě po cestě ze školy, asi někdy v úterý, ptá: " Babi, proč furt nosíš kalhoty a tenisky?
Proč nenosíš sukni?" A tak jsem si ve čtvrtek vzala sukni, hnědý háčkovaný baret, hnědé lehčí boty a hnědou kabelu. Dokonce jsem se i lehce namalovala. Jo, to se ji líbilo - dost můj outfit kvitovala.
A tak jsem i dnes opakovala včerejší vystrojení a po cestě ze školy byla nálada mezi námi dvěma skvělá......

Vejdeme do čistírny peří a pani prodavačka si mě asi pamatovala a tak hned přináší obrovský igelitový pytel s polštářky v nových modrých sypcích a říká: "Tak jsou, NE 3-4, jak jsme se domluvily, ale je jich 5 !!"
Peří tedy vyšlo po vyčištění na 5 polštářků. Tjooo, tak jeden péřový polštářek za 200 korun - hm, tak to jsem moc ráda a radostně pani prodavačce odpovídám: "Tak, to je moc prima, tak to tedy klobouk dolů za výsledek této transakce."
A co se nestane!!
Vnučka se najednou účastní hovoru, ačkoliv do této chvíle mlčela a poslouchala nás.
A se slovy "tak klobouk dolů" - mi strhává z hlavy háčkovaný baret......
A ten jsem dnes obzvláště těžce nasazovala tak, aby mi aspoň trochu slušel.
Vnučky reakce byla pro mě naprosto nečekaná. Takhle mi strhnout baret na má slova - tak tedy klobouk dolů!
Jaká byla reakce pani prodavačky? Tak to jsem nesledovala, protože jsem zkoprněla nad celou situací a snažila se jednat normálně.
Ale to nešloooo.
Baret, který vnučka položila na stůl vedle pytle s polštářky, jsem vzala a nasadila na hlavu a teď to přišlo: " Babi, vypadáš jako hříbeček." - hm, to slovo, hříbeček, jsem v návalu přicházejících emocí celkem moc dobře neslyšela.
Zaplatila jsem pani prodavačce. Ta mi narvala igelitový pytel s polštářky do velké tašky, nacpala jsem ji dvacku za telefon do ruky a vypochodovaly jsme z obchodu. Venku už se mnou cloumaly všechny emoce, kterých je člověk schopen. Položila jsem tašku s polštářky na zem, kabelu na nějaký parapet okna, či co to bylo a jala se upravovat baret. Jo, to stejně moc dobře bez zrcadla nešlo a bez baretu jsem nechtěla jít. Vlasy uplácnuté na hlavě. No fakt děs. Jo, cítila jsem se jako strašák. Při mé prostorově výrazné postavě a ještě baret naprosto špatně posazen na makovici! No, fotka do novin.
Vnučku jsem nehubovala, neřvala jsem na ni, ani ruka mi nevyběhla k pohlavku, ač jsem byla sopka před vybuchnutím. Ona sama poznala, jak přestřelila a co vyvedla. Ono nešlo celkem o ten baret, ale o její, pro mě naprosto nečekanou, bezprostřední reakci.
Od obchodu nálada nulová až mrazivá. Vnučka v tichosti a já? Já jsem se viděla, díky vnitřnímu rozčilení z překvapení nad jejím jednáním, co by astmatik, dýchající, jak velký, těžký dvoukolák, naložený z každé strany velkou kabelou.
Došly jsme ke mě dom a teprve tady jsme si vše v klidu vyříkaly a jedna druhé se omluvily a omluvy byly přijaty.
A teď večer, když už tu vnučka není, se mi hlavou prohánějí myšlenky - jak je ten život nádherný, neopakovatelný v záležitostech každodenních situaci.......

Mé milé, blíží se víkend.
Při plynutí jeho času a nejen víkendového, se usmívejte nad nešikovností či nad nečekaným jednání vašich dětí či vnoučat.
Jsou to chvíle neopakovatelné, nikdy se nevracející a velmi dobře se zapisující do našich pamětí........

 Mějte se moc hezky a radostně......

4 komentáře:

  1. Péřovou prošívanou deku jsem doma šila jednou a už bych do toho nešla. Také jsem šila malé peřinky do dětské postýlky - peří jsem přesypávala v garáži a bylo všude. Nakonec to dopadlo tak, že jsem peřiny rozdala, nakoupila polštáře a deky z mikrovlákna a jsme všichni spokojeni. Ještě mám pro syna "do výbavy" ušité deky z ovčí vlny (je z našich oveček), ale vůbec netuším, zda o ně bude mít zájem. Reakce vnučky byla bezprostřední - určitě to myslela to dobře:-) Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zuzanko. Máš pravdu s péřovými dekami, taky už mám všude jen mikrovlákno, ale tohle poslední peří se mi nějak nechtělo vyhazovat a malé polštářky - tak ty se vždycky někam hodí, viď.
      A vnučka je "správňácký" človíček. Jsem moc ráda, že ji mám a že si rozumíme a máme se moc rády a děkuji osudu, že jsem měla a mám možnost s ní být. A doufám, že to bude tak co nejdéle. Bez ní bych měla život o mnoho, mnoho smutnější.......
      Zuzanko, děkuji ti za návštěvu a komentík. Klobouček se ti skutečně povedl.
      Měj se moc hezky. Jarmila

      Vymazat
  2. Tyhle příspěvky ze života a tak krásně slohově napsané jsou úžasné.Vykouzlil u mě plno úsměvů :o)Dětičky jsou nepředvídatelné ale aspon se máme po čase čemu smát a vzpomínat :o) Přeju krásný zbytek víkendu.Martina :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Martino. Děkuji ti za pochvalu. Potěšila. Tuto příhodu jsem psala, tak, jak se skutečně stala a co jsem při ní cítila, jenom ještě nevím, co vše cítila vnučka, ale to mi poví, jakmile se uvidíme.
      Tato příhoda nás dvou, ukazuje, jak jsme generačně odlišné, a nejen my dvě, ale všechny generace. A podstatnou věcí je komunikace mezi generacemi lidí, aby nezapomínali si mezi sebou povídat a o všem debatovat v rodinách - prostě všude.
      Ano, děti jsou nevyzpytatelné a o to krásnější a jejich bezprostřední reakce nás dospělé, někdy uvedou do komických situací, na které, s odstupem času, vzpomínáme s úsměvem a láskou.......
      Martino přeji ti a všem doma hezký čas. Jarmila

      Vymazat

Děkuji za vaše milé komentáře........